jsi daleko přede mnou

Anotace: S šálku s kávou stoupá jemný kouř podobný cigaretovému dýmu, vycházejícího z mích úst útrapy kresl...

S šálku s kávou stoupá jemný kouř
podobný cigaretovému dýmu, vycházejícího z mích úst
útrapy kreslí jemné obrazce na pěně
dokazují mi stracenou existenci
totožný chorus jedinečnosti
co se mi převaluje v hlavě

stále jedna a ta samá myšlenka mi sžírá duši
stále jeden a ten samý chtíč se prokusuje do nitra mého srdce
stále jeden a ten samý člověk, se mi dobývá do mého krásného rána

proč to děláš?
co jsi zač, že můj život takhle měníš?
co jsi zač, že tvůj hlas mě svádí na jinou cestu životem?

doposud, spokojen se svou vlastní šíleností
zabořen do peřin naivity
otevřel jsi mi oči

oči chlapce jenž snil o kráse vlastního světa
oči chlapce, jenž bořil své umučené srdce na tvou hruď
oči chlapce, jež se plní špinavými slzami nevědomosti

nevědomosti o životě
nevědomosti o síle bouře
nevědomosti o mocnosti druhých

Toužím po tvém dechu, po tvé síle, po tvé krásné duši básníka
jenž mi vnukla inspiraci

Stojím před tvými ohlasy skutečnosti
v nichž jsem se ztrácel jako cizinec v jiné zemi

teď vše vidím jasněji

že život není o tvém vlastním postoji
o tvé vlastní myšlence

je ti jednadvacet a mě jen sedmnáct
tvrdíš že by naše duše se stratili v hlubinách tartaru
kdyby vstoupili společně

já však v každém květu vidím tebe
v každé dávce dýmu, vycházejícího z mích úst
ve ztrácejícím se obrazci na hladině mého šálku kávy
v srdci undergroundu, jemuž dosud zcela nerozumím
v temných snech mého nitra
v temných dnech mého osamění
v jemné hořkosti, jež mi má raní káva dává
v ohni zapalovače jímž škrtám

pátrám v obrazech nevinosti
snažíc cítit mou skroucenou duši

pátrám ve své mysli a cítim neinteligenci

neinteligenci sedmnáctiletého chlapce
jehož mládí ubíjí tvé dospělé žití
neinteligenci sedmnáctiletého chlapce
z něhož máš pocit že tě táhne zpět do nezodpovědné části života

musím v před
v před životu pokud tě nechci ztratit
v před povinnostem, nad nimiž jsem nikdy ani nepřemýšlel

v divokém víru světel se strácíš, jako ustupující mlha
a já vím že je to má vina
vím že je to kvůli mé nesmyslné nerozvážnosti
vím že je to kvůli mému slepému přístupu k životu

chtěl bych tu mlhu přitáhnout zpět
bohužel vím že je již pozdě
proto jí nahrazuji cigaretovým dýmem
a ztracenými obrazci na mé kávě

si můj oheň který vyhasl
si moje teplo, díky němuž si již nepřipadám sám
si moje mlha, jež mi dodává pocit mystiky
si moje neustále vzdalující se loď k novému světu

a já tě miluji jako nikoho

i přes to, že jsme každý jinde