39 tisíc včel

přes noc ve mně postavili mešitu
já ti pravdu nedovedu lhát
jsem prázdný pouze když se snažím prázdným nebýt
protože to odráží to jaký jsem tam
když mě nevidíte
slyším tě jak kráčíš po koberci ale nevidím tě
už nejsi letní
jsi podzimní
a moje
jen na nepatrnou chvíli
magnetické oči ve tvé tváři rostou do podoby okvětí
slova přešlapují na místě už moc dlouho
rozumím a roztahuji oponu
kamarádi nesedí na drátech vysokého napětí
tvou vlídnou tvář vídám v obrazech
v lidech
a hlavně v sobě
jsou mezi námi i jedinci rozteklí snahou takové věci nevidět
ti co neusínají pod hvězdami
v místech s ohleduplným obzorem
z horkého vzduchu tvoří se v popředí hory
a já si představuji
jak je noc
a vše zachytávám na film
už nejsou komáři ani včely
jen tichá mrazivá tma mrtvá a černá

slyším jak kráčíš po koberci
ale nevidím tě
jen prázdné stopy zanechané v tempu útěku před časem
nejsi vůbec hmatatelná
ale žiješ
přes noc ve mně postavili mešitu
a ani se nezeptali
jak mi je


zaseli nenávist
sklízí víru