Nocí vyje smečka zvoníků
do stromů buší hlouček bubeníků;
jasnou luny záři, lesklé oči víl
stín havraních křídel utopil;
a nad žílami Matky s krví křišťálovou
jak hladní supi její děti v sebe klovou;
nad kůží z kamene a zeleným vlasem
se vyděšená liška skrývá sobě pod ocasem;
a pod večerní přikrývkou chladnoucího nachu
se dočkal svět jen triumfu strachu...