přišlo
mi
to
znenadání
černé
na bílém
jsi znamení
jabloně
dřímá
ve
mně
nadání
myslim
na Ágnes
za volantem
v koloně
samé
přízemnosti
nevědomost
neomlouvá
vědomost
omlouvá
Blantis
řekl by
jsou to
hnojky
přetahuji se
o
zlatý prsten
sojky
zlodějka!
štěká
na celý
les
straka
jsem
s Ágnes
znamení
raka
přišlo to
jako blesk
z vyprané
oblohy
bílé
na černém
jsem znamení
jabloně
bohém
A ve mně němá vrba dřímá, ta, co nejraději sní si sama, vidí svět jinýma očima, těžká bývají schoulená rána...
02.11.2016 16:51:54 | Philogyny1