Unavený Boreás

Když hodně fouká, zastydí se
A odletí do nejistoty.
A hvězdný prach je jeho cenou,
Za chvíle plné nicoty.
A bere to, co opět dává
V nadzemské píše svého domu
Vezme i duši, jeli třeba
A pak přemysli "vlastně komu?"