S

S

Anotace: .

 

V sobotu v podvečer

 

ve velkém domě

 

pod stolem leží pes

 

občas zvedne hlavu

 

zadívá se do prostoru

 

ve velkém domě

 

s velkou televizí

 

s křesly

 

s hypotékou

 

se sklepem

 

kam se nechodí

 

pod lustrem

 

sedm nasvícených tváří

 

nechtěla být v kočárku

 

byli jsme bruslit

 

dala bych si kafíčko

 

jak je v práci?

 

kdybyste si půjčili dítě

 

v sobotu v podvečer

 

ve velké domě

 

s lucernou za oknem

 

na znamení

 

že dům je velký

 

že pod stolem spí pes

 

a na zdi připěvněné foto rodinného štěstí.

 

 

Autor tall&curly, 05.02.2017
Přečteno 615x
Tipy 27
Poslední tipující: kudlankaW, mkinka, Iva Borecká, Špáďa, Stela, grázlík, tato22, piťura, enigman, básněnka
ikonkaKomentáře (30)
ikonkaKomentujících (12)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Velmi dobré. Líbí se mi jakási kaskádovitá popisnost druhé části.
Jako kamera umístěna na “lanovce” takový typický třeba “Svěrákův” záběr z nebe na jedoucí soupravu parní mašinu s vagóny.
U Tebe jsem před očima viděl obrazy od střechy k podlaze…
Od imitace štěstí k zarámované fotce famílie

Zasáhla!

22.01.2023 14:00:38 | kudlankaW

Že se pes zadívá "do prostoru" nějak ničí atmosféru, kterou jinými přirovnáními budujeme. Naopak "připevněné foto" zní čistě autenticky jako většina ostatních prvků. Celkově přesto úplně přesvědčivá není, i nesouhlas asi potřebuje trochu víc živosti a tepla. (To je kritika míněná jako k profesionálovi.)

20.04.2019 11:16:13 | Karel Koryntka

Obyčejnost a střídmost obsahu a formy z ní dělá dílko lahodící oku i duchu. Ale co když je za tím ještě spodní proud..
Skvělé.

05.04.2019 08:45:29 | Now

Trochu jsem nahlédl do tvého domu. Asi máš fajn nejen rodiče.

02.01.2019 17:42:42 | Špáďa

Diky za všechna tvá zastavení :) Aspoň jsem si i já ty texty přečetla po dlouhé době znovu.

02.01.2019 19:13:13 | tall&curly

Prostorná báseň - vešla jsem se a dobře mi bylo i tak:)

08.03.2018 10:39:28 | Ragnell

Pardon, tu básničku ti zmastil Kvasnice. Nějak jsem se nepřihlásil, nebo co.

27.05.2017 20:00:57 | Kvasnice

Víc úzkosti, jo? Tak třeba takhle?


V sobotu v podvečer
ve velkém domě

pod stolem spí pes
občas sebou škubne

ve velkém domě
se sklepem, kam se nechodí

s velkou televizí, křesly
a hypotékou

sedm nasvícených
pod lustrem:

někdo kafíčko?
nechtěla být v kočárku.
a co v práci?
řekni koko!

V sobotu v podvečer
ve velkém domě

zarámované štěstí
hezky na úrovni očí

pod stolem spí pes
občas sebou silně škubne

co tady visí, je přivrtané
hodně hluboko

27.05.2017 19:53:50 | nepřihlášený komentátor

Mě se ten závěr nelíbí. Myšlenka byla napsat depersonalisovaný text a tím závěrem bych se tam strašně přiznávala, ty poslední dva verše by už byly osobní hodnocení situace.

27.05.2017 21:42:22 | tall&curly

to by bylo něco...

15.03.2017 00:50:26 | enigman

Má všechno svoje pravidla? Štěstí má asi obojek a aportuje psa přišpendleným pohledem kamsi do nicoty, štěstí má svoje boty...

03.03.2017 17:32:05 | básněnka

Já si ji četla několikrát, navozuje mi více obrazů, přiznám se, že by mne zajímalo, který je ten pravý...

06.02.2017 15:08:27 | Philogyny1

Pravý není žádný, je to fikce, performance otevřená všem výkladům.

06.02.2017 16:59:28 | tall&curly

Já jen, když je to autentický zážitek, tak že bych chtěla vědět to, co víš ty...jinak to třeba mohl být dům k prodeji, na který někdo nezvládl platit hypotéku, mohl ho hlídat pes a nemusel a ty znáš jejich příběh...

07.02.2017 11:09:01 | Philogyny1

je to dost jednoduché - rodinná návštěva :)

07.02.2017 11:21:52 | tall&curly

...já bych měla scénářů... :)

07.02.2017 11:24:25 | Philogyny1

tak to má být, báseň jako hudba, partitura, podle níž si každý zahraje svou skladbu (myšlenek) :)

07.02.2017 13:30:23 | tall&curly

První věc která upoutala mou pozornost: s hypotékou… prostě to z toho trčí, ale tak jako tím správným způsobem a potom ten úplně poslední řádek, ze kterého však mám velice nesourodý pocit. Působí to na mě tak, jakoby jenom někdo omylem zapomněl vypnout kameru, jakoby to byl jen obyčejný kus záznamu, inertní věc, výseč ze života, kterou není potřeba nijak vysvětlovat, ani se k ní jakkoliv vyjadřovat. Autorka jen ostří obraz, svůj úkol plní a to je vše. Postoje a stanoviska nejsou její starost. Je to taková zvláštní technika.

06.02.2017 08:19:49 | Luky-33

Ano, je to záznam skutečnosti, šlo mi o předvedení emoce, nikoliv popisování/mluvení o. Je to můj autentický zážitek a nenechal mě v klidu, tak jsem chtěla zkusit, jestli bude fungovat. Jistá si tím nejsem.

06.02.2017 11:01:34 | tall&curly

Na mě to funguje.

06.02.2017 12:55:19 | Luky-33

Moc dík za zpětnou vazbu, tímhle textem si nejsem jistá. Mě se zdá, že ten intenzivní pocit, co jsem v té situaci měla, se nepodařilo do textu přenést. Takže každá reakce je cenná :)

06.02.2017 13:25:59 | tall&curly

Já v tom čtu tohle: První pohled je ryze ženský, možná to není úplně přesné, spíše pokročile ženský. Zkrátka ženu, obvykle až poté co založí vlastní rodinu, zvláštním způsobem naplňuje každá příležitost při které se sejdou její blízcí, nejen manžel a děti, ale i rodiče rodičů. …ve velkém domě… Jenže to je jen jedna vrstva, taková úvodní pozitivní, ale hned pod ní je další už lehce znepokojující. Na ní odkazuje právě slovo hypotéka, které je jakoby náhodou samo, ale v mých očích je v tom účel a právě to záměrně vynechané slovo dělá tu hypotékou velkou hypotékou. A mám-li být ještě přesnější, pak velkou hypotékou, na které nesmí být její velikost vidět, jejím účelem je totiž velký dům, velká rodina a velký dojem… Dále vidím mozaiku rozhovorů, něco jako útržky, které jsou uzavřeny… v sobotu v podvečer… Čímž Tall tvoří odkaz, pomocí kterého vrací čtenáře na počátek celého textu. Výsledkem je časová smyčka. Čtenář tak dostává příležitost k tomu shlédnout celý příběh znovu. Stejná věc se mu však jeví dost odlišně a to právě proto, že sice jde o stejná slova, ale jelikož čte a už ví, tak příběhem propadá hlouběji. No a dalším rozcestím je pro mne ta lucerna za oknem. Dává znamení, někomu stojícímu vně celého toho původního příběhu. Přiznávám, že tady už jsem ale na hodně tenkém ledě…
Vrátím se ještě k té nesourodosti. Já nemám moc rád, když v poezii začínají řádky spojkou a… a úplně nejvíc mi vadí, když se tohle svazování opakuje. Nemám pro to žádné racionální vysvětlení, prostě mi to vadí. Ta slova musí držet pohromadě sama. Tall to pohromadě drží až na tu poslední větu, obsahově s ní nemám nejmenší problém a chápu její nenahraditelnost, ale ten způsob jakým je naspaná není úplně čistý.

06.02.2017 21:16:04 | Luky-33

:) Ten ženský pohled v úvodu tvé interpretace, je fakt už zcela zbytečná nadinterpretace z mého pohledu. Jinak to, co píšeš dál, dává smysl.

07.02.2017 11:15:21 | tall&curly

Takže přenos emoce se podařil. ;-)

07.02.2017 19:58:50 | Luky-33

já za sebe s tím textem spokojená nejsem :) ale pokud máš dojem, že se podařilo, tak je potěšení i na mé straně :)

07.02.2017 20:08:34 | tall&curly

Asi by to mělo řezat víc, co?

07.02.2017 20:10:57 | Luky-33

přesně tak, chtěla jsem zobrazit víc úzkosti, a to se nepodařilo

08.02.2017 07:18:16 | tall&curly

No tak to třeba vyjde příště... Kdybys psala víc, tak by se tě asi "naučilo" číst víc lidí.

08.02.2017 08:23:56 | Luky-33

Já nepíšu kvůli lidem ;)

08.02.2017 08:57:04 | tall&curly

Já vím.

08.02.2017 09:37:50 | Luky-33

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí