Za dveřmi jara
toužím nadechnout se svítání
nechat si stékat světlo
za rozbřesku do dlaní
Pak zlehka
jak malíř štětcem
dotknout se plátna
nebeských stěn
a namalovat na obzor
prosluněné ráno
v barvách ohně
s věčným plamenem
...uprostřed jezera vytrskl výmluvný plamen..jak z Mojžíšova keře na Sinaji..ST*:-D*
13.02.2017 16:26:49 | Frr
Ten oheň věčný zajisté je ti vděčný ...:-)
13.02.2017 12:08:29 | básněnka
..zajisté:-))
13.02.2017 18:01:20 | Nikita44
Jaro pučí v dotecích něžnýma pupenama nejen kvítí... :)
12.02.2017 23:19:01 | Philogyny1
sme sa načakali:)
12.02.2017 15:46:24 | maryshka
..a už klepe na dveře:-)
12.02.2017 21:17:52 | Nikita44