přesýpací pravda

Vyplavou slova po deštích

na břehu mlčí jako pěna

občas splasknou do ztracena

ošlehaná pravdou větru jen tak nahá

v písku sním

klid mi přej já divoká ho

na nespoutanost přetvořím

v pantoflích voda slunce usrkává

ohraná něha okoukaná pravda

a lásku ti jako chleba do žil nadrobím

v horku se často stává

že po dechu žadoním

žádný přání žádný sen si nesplním

a tak jen lžu palcem do pobřeží

dřív než mě pyl zasněží