???

???

 

Bude řeč o starém domě

s velkou zpustlou zahradou.

O domě, který je pro mě

jednou velkou záhadou.

 

Se střechou děravou a shnilými krovy,

bez oken, bez dveří, s odpornou vizáží.

V zahradě plevel a mohutné křoví.

Ne všichni představit teď si ho dokáží.

 

Není uvnitř jako zvenčí,

zdání někdy klame.

Zdi, ty vypadají tenčí...

A s lidmi je to samé.

 

V některých místnostech teplo a klid.

Na stěnách obrazy. I židle a stoly.

Jako by doufaly, že půjdeš je obydlit

a jenom čekají, kterou si zvolíš.

 

Však každý pokoj má svého pána.

Pro jiné dveře jsou na dva zámky.

Čekají noci i bledá rána.

Každý to uznává bez poznámky.

 

Do bytů v tom mém domě

se nedostane každý.

I kdyby chtěl, pro mě i za mě.

Můžeš se modlit anebo vraždit.

 

Ten dům stojí na mé zemi,

já nazvu ji suše.

Možná budeš udivený.

Jmenuje se duše.

 

Zvenčí všechny odpuzuje, je tu jeden problém,

(ale ty se tím lepším můžeš také stát)

je pro lidi, co se mnou jsou v dobrém.

Když budou se snažit, něco pro mě udělat.

 

Když poznám, že myslíš to bez nepravdy pouze

dostaneš od svého bytu jen jediný klíč.

Nepoznáš v mém domě, co hlad je a nouze.

Však když chybu uděláš, všechno je pryč.

 

Nejde tady o bydlení,

jde o místo v duši.

Žádný problém také není

jen na dveře bušit.

 

Proč je tohle všechno psáno tak složitě?

Mám psát jak mi zobák narost, žádná slova chytrá?

Jenže teď každý touží snad po bytě.

Ale málokdo pronikne do mého nitra...