Touhy

 
Kdyby tak chtělo puknout trámoví
spustit záchranný člun světla!
A tma v zakřivení skrývá defekty
místo aby léčila a zněla
činely a gongy různých podob já
 
 
 
a třeba vysvobodí srdce se zajetí
rozpustí zbožněné podobné Bohu
zaostří zrak mlhavý rezignací
na jiskru parfému
Tvá kůže mi chybí
 
 
v jezdeckých holinách
s rukou na postrojích
lehce vískám hřívu unavených koní
za oponou snů poloprobuzených rán
než je touha pobídne ve slabinách
 
 
s prohnutou páteří a šíjí
duní přes most
nad jezerem plachých očí
s loučí jisker na druhý břeh
ohně rozhořet...