Směji se a přitom uvitř brečím
Jak slepé jsou oči lidí
dlouho hraji na stejnou klávesu
málokdy se však stydím
Nehltej!říkala máma..
A já teď rychle polykám vzduch
a přesto se dusím
jak říká máma "Žít musím"
Ne nevšimla si co se stalo z jejího děťátka...
Neví že je už dávno mrtvé...
Nechci aby to věděla,nechci sát já její život
zbývá jen čekat
Máš pravdu,lidi jsou stále víc nevšímaví,každej se stará jen o sebe.Divnej svět.Taky se často směju a přitom se mi chce brečet a nebýt.
19.02.2007 17:57:00 | Cizinka