Prohlédnutí

Anotace: ...tak tohle je asi jedno z mých nejstarších dílek... Vyštrachal jsem ho spolu s Ann's Betrayal, jenže jsem ho po sobě nemohl přečíst... Je to sepsáno v době, kdy jsem ještě občas míval světlé myšlenky...

Nad Planetou skryta v tmách,
rozzářila se hvězda, jak led na horách.

Slunce září jasným svitem,
prodírá se stromů stínem.
V temném háji, spíše přízračný,
zde jasné světlo, jev je zázračný,
však dnes se změna stala.
Dnes větve do stran rozešly se,
by v háj světlo vpustily,
rozpuštěná v šero tma zdá se,
přízraky noci zmizely.

Orbita zkřížila se s drahou jiných,
došlo k lehčí kolizi,
při té srážce mnohé padlo,
potlačené myšlenky podnikly invazi.

Nic už není jako dřív,
vědomí těžce vzdoruje,
je toho dost, oč lze se přít,
já nemohu vzdát se bez boje.

Vždy jak možno "in" jsem chtěl být,
poplaten společenské poptávce,
zdařilo se mi v dál čest odhodit,
ve vlastních očích být za zrádce.

S postupem času lituji toho,
zásady cti volám zpět,
proti mě smrdutý společnosti dech,
jenž z cesty srazit mě chce nanovo.

Přiznávám si, kdo jsem,
však v očích jiných nezměněn.
Vidím jak chybil jsem,
sveden z pevné cesty,
teď jdu jinam pevným krokem,
nade mnou září hvězdy.