Na lavici v parku

Anotace: Stáří, podzim našeho života, nenechá nás spát...

Sním v parku na lavici,
tiše přikradl se sen,
v němž hledím na svou pravici,
jež posetá je vrásky jen.
Mou hlavu zdobí šedý vlas,
jen těžko se zvedám,
i když léto, v kostech mých je mráz,
co v tomto těle hledám?...
Kde vzal jsem se teď tady,
co dělaly ruce moje včera,
jak jmenuji se a jak moje dcera?
Pomoc světe, nevím si právě rady.
Přijel snad Alsheimer na bílém koni,
co bylo zrána a natož vloni?
Nevím teď sám…
Kde své mládí mám?
Vše ponuré a v šedi se topí,
kdo se mě, toho starce na lavičce v parku, chopí?
Ztrácím svých teď sil,
vždyť usínal jsem mlád,
kolik je to v čase mil?
A kde ta dívka, co mám rád?
Ztratil se mi svět,
tiše a sám umírám tu jen…
Takový zdál se mi sen,
na lavici v parku…