Tolik bych chtěla

Chtěla bych alespoň jednou vesele psát.
Projednou vykouzlit úsměv na tvářích.
Duše má cítí však jeden velký hřích.
Srdce co kdysi dávno přestalo se smát.

Děkuju životu za to že ho mám.
Děkuju , že zdravá jsem a dýchám.
Děkuju za rodinu kterou objímám.
Však pláči za maminku,co tolik postrádam.

Slova dávám do řady a doufám že k ní doletí.
Když hledám její obětí a utíkám od lidí.
Odhazuju masku úsměvu kterou nosím.
Kéž přestane to bolet- prosím!

Tolik bych chtěla vesele psát
O lásce,o přátelství... o mamince.
Nejde to,odešla navěky spát.
A mě se vesele psát nechce!!