Tichoslapkuv gong

Tichoslapkuv gong

Anotace: V samotě noci, vklicive poloze lotosu, objevující korunku mysli. Psáno jako aluze na chory z Mexico City blues, kterou příležitostně prekladam. A jako vzpomínka na večer který mi zůstal v duši s dívkou kterou miluji.

Chor oslovene planety 

 

Osloviteli niterne esence v lůně buddhova hoodu existence,

všechny zvuky vlajici, visící ze stromu,

ve svetle a znamení jsou mořem pohádek,

velkou promenádou životu na ostrově požehnání,

a všechny živé chutě a odrůdy lidského dramatu,

v nektaru chtíce po obrození, v polévce levitujicich oderu,

v ruzi sběru a klamave tváře dveří za jmény času.

 

Velké kolo růží na nebi a na zemi,

objevitel pocitů z titanu,

chichotajicich se v zarivem lunate mozku?

jednorozcovi poslední večeře.

. ..

---

 Objimateli 

 

O ty, objimateli velkého těsnění síly,

ty jež pozvedas divotvornou demantovou dlaň,

smoc mračna obočí v nicote, znič, vyhlad ticho věčnosti.

 

---

 Tekute vzpomínky 

 

Vzpomínkou jdu jako krajinou,

pocitem pocitku se tazi,

zkušenost, skutečnost?

...tandem hmoty mysli s energií.

 

Vidim a medituji na silném větru,

uzemnen v niternem osvobození,

vidim lásku ze své asany světla,

pronikam pažemi vesmíru a objímám život,

maluji jména a vše námi proniká jako lunem matky.

 

Obrátím oči sloup a vidím svůj piedestal pýchy,

zotrocen povahou jediného jastvi,

zrozene mimosmyslove schopnosti,

pasáže jasnozrivosti v průvodu slepých synů,

marnotratnych vozů mých myšlenek,

znovu je svazi v klubíčko osviceneho dechu,

navratim se k malbě zvukem myšlenky.

 

V hradbách mé demantove mysli se náhle zrodí květ,

a z něj stin pochopeni a nepochopení všech věcí,

celistvost vizí a všech času a bytosti v prostoru vidění,

Již není nic co by bylo ještě možno pojmenovat,

dokonalá prázdnota videna všemi deseti oky,

vedoucí mne až na konec pomyslného vlákna mysli.

 

V uzemnen klíčení asany se zrodí geniální klicnik,

uchvatitel mého mentalniho těla, astrální mystifikator,

nachysta mi několik zlomyslnych hádanek,

některé popírají povahu skutečnosti,

jiné ji obcházejí a obohacují její obálku,

v tom podlehnu svým mimosmyslovym strachum.

 

Již nejsem meditujici jednotou, jsem strachem,

klíčení bájného schizofrenika, plamen prizmaticke inteligence,

horenim choromysleneho mozku zenouciho filosofa do cihajiciho, nastrceneho ocistce,

plán na vyhlazení me bytosti byl zapocat v těle schizmatickeho telepata,

tato bezesna opratka, ze které vypadaly sny těhotné vyloucenim,

jako obrácené pilíře mysli, jenž vymyslila trojdomost chůze Božské komedie, 

tato povaha času a prostoru zdála se mi neklidná a efemerni...

 

Jedno tělo sedělo v asane a druhé se neuroticky snažilo vyhnout se svému vrahovi,

sedicim na představách v mozku meditujiciho,

sporná povaha těchto těles levitovala jeskyni původu,

až přiměla může v lotosu potkat astralniho poutníka dvojí projekce,

projekce zvolala 'nedostaneš se odsud živý',

nesmysl opustíme tento prostor,

'již se neprobudis, tento večer je tvůj poslední'

blízká nutkání vnímání smrti jako okolnosti světla,

tanec tapiserii vesmíru a vlákna kvantove theogonie mne neopousteji,

znovu se rodim skrze hlas a formu básnických hrdinů,

skrze téměř vyhynule rouno vzácného úchytu souvislosti,

spřízněných metafyzickymi zezly a pecetemi studií minulosti,

a tak se projekce a muž stali jedním,

a z věcného stinu jejich strachu se zrodilo břemeno,

a to břemeno v sobě neslo povahu této básně,

píšící verše mimosmyslove povahy,

až na konec času,

jak řekla dívka,

kterou jsem měl za dabluv emblém horejsich vládců,

'Jen mi řekni kdy a kde, čas je pro mne jen abstraktní konstantou'

ve zdrzenlivem opomneni lásky, stizene nevěrou, stizene blízkými vizemi temnoty a světců zatracení,

'Jen mi řekni symbolem kdy, a telekineticky tě poslu do vesmíru, kde se nikdy nezrodis, kde tě čekají věčná muka a tvé orgány budou podrobeny testům dosud nepředstavitelné imaginace'

Možná to byl jen sen,

říkáte si,

odvracena strana psychedelicko paranoicke recepce,

možná to byla jen snaha o reálnou psy-fi,

psychedelickou fikci  (jako sci-fi),

snaha promitnout gestalky filmu mysli do fiktivních scénářů,

Jako tulpa tvoji energie na druhou,

možná to bylo jen příliš silné acidove opojení na třetí,

na danou věc, cas a prostor,

a možná tomu tak chtěl tvůrce časoprostor Vesmir,

abych si uvědomil,

abych byl,

abych oslavoval byti na Zemi 

a osvobodil své Já 

a odhodil konstrukty mysli,

začal znovu meditovat o jsoucnu jako poprvé,

abych dostal vidění svého srdce,

a miloval ji, 

dívku ayurvedskych bylin,

děvče zrozene k milosti,

tvář dobrosrdecnosti,

společně rozkoše a budoucnosti.

 

Chvění ve vedrech,

prameny soucitu a inteligence.

Dopisy lásce a warpu.

 

V. Shanti.

Peace

 

 

Autor Happyyz, 20.03.2018
Přečteno 314x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí