Bez dechu
Bez dechu
Saxofon dohrál,
chmýří jsem sfoukla.
Jen tak bez dechu
skrz prsty pustila.
Vítr nechtěl ustát.
Z nekonečných rohů
jsem se vznášela.
Bezdůvodně, potichu.
Na okamžik zmizel
... cit s přáními
... kolo jedné šance.
... šál bez křídel.
Jen tak, bez dechu.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
"chmíří" oprav si, (chmýří) ;-)
Píšeš zajímavě, trochu záhadně, málo o sobě prozrazuješ napřímo...
Ty rohy mi připomněly... moje dcera tento týden psala do školy za úkol báseň o noční můře a uzavřela ji, že pošle svou noční můru do rohu bez rohu. Je to nelogické a přitom geniální. Protože nic negativního nemá člověk posílat dál, ale má to přetvořit v něco pozitivního nebo neutrálního, aby to už nikde neškodilo... ;-) Roh jako symbol toho, že někdo někoho tlačí nebo zahání do rohu, a tím mu znemožňuje další útěk, prostor pro rozhodnutí... a když roh nemá roh, je to úžasné... zatlačované, odmítané má vlastně pořád šanci... na zlepšení... protože nezbývá jen prostor pro "škodit" ;-)
04.03.2007 22:33:00 | Levandule
