Pár přátel mít bych chtěla,
O bolest,štěstí rada se podělila.
Však od dob cos mě opustila
Mé JÁ jsem uzavřela-před světem.
Oči štěstím nejiskří
byť úsměv zdobí tvář
Strom co opadalo mu listí
nahá cítím se- před světem lhář
Pár přátel mít bych chtěla
Rozbrečet se, padnout na kolena
Přiznat,že od dob cos mě opustila
Jiná jsem,všechny jsem odehnala.
Bolest jež mě proměnila
Nikomu jsem nepřiznala
A vím byla to chyba
Samota už mě vyškolila
Pár přátel mít bych chtěla
Tvé básničky jsou pěkné, ale velmi smutné.
Pár přátel máš...tady na Literu :-)
13.01.2020 22:38:17 | Jaruška
Každý má něco uvnitř sebe a já tam hluboko uvnitř mám bolest o které nemluvím a proto o ní alespoň píšu... Smutná část mé osoby kterou nikdo v realitě nezná..
13.01.2020 23:13:11 | Laureta
Ano, to chápu a myslím si, že se i dokážu do Tvé bolesti vcítit, neboť sama jsem za svůj život té bolesti také zažila dost a dost.
Ale věř mi, že časem i ta bolest ,, půjde" do pozadí a ,, přijdou" věci pěkné. O to víc si potom těch pěkných věcí budeš vážit a Tvůj život dostane jiný směr. Píšu to tak, jak to cítím a jak jsem to prožívala i já.
14.01.2020 21:23:33 | Jaruška