Co oči nevidí

Do šumu nočního deště,
Když spánek dál byl než ráno,
Zaznělo tichounké: „Ještě“
Nechtěla však říci ano.

V paprscích brzkého rána –
Ještě víc spali, než bděli –
Mžourala… dnes už ne panna.
Svítalo jim na neděli.

Klekání v kostele zvoní,
Zní to jak skleničky od vína.
A tetky říkají o ní,
Jaká je čistá a nevinná.