Patřím Ti

Ach bože, svíral mě tak pevně, že naše kůže vpila se do sebe a stali jsme se jedinou bytostí.
Hladil mě tak jemně a já toužila aby už byl ve mně a já vykřikla a měla pocit ... sytosti?
A v těch chvílích, když potichu kvílim jak vášnivá meluzína, chci vykřiknout nahlas, radostí.

Pak spokojený kouř stoupá z úst svého stvořitele ke stropu a prožívá svůj jepičí život,
já ležím bez hnutí, ješte ve světě rozkoší, vstřebávám tu potopu a ze rtů olizuju slaný pot.
Za chvíli můj výkřik uslyší i sestry z Venuše a za tu lopotu zatleská mi
i ten malý srdcový střelec z kuše.

Cítím Tvou ruku, zakládá požár na mých bedrech a já napůl spící splétám naše prsty napořád.
Tvá ruka pátrá a bloudí, já tajím dech, který se krátí a tep vtlouká mi do srdce lásky řád.
Píšu Ti po těle zuby a jazykem milenců šifru a nehty ti tetuju na záda svoje vyznání.
Jsem jen Tvoje napořád.