Skoro.........

Vítr hnal těžká mračna oblohou,
jela jsem za hranicí rychlosti,
ty vzpomínky za nic nemohou,
ale jak se asi oprostit..........
Po oknech stékal déšť
těžký a studený
mávnu rukou-vem to nešť,
zítra zas dobře bude mi.
Hudba plnila auto, nezbylo už místo
přivřela jsem oči nesena tóny
jela naslepo a najisto...
toužíc ten pocit-
pocit ztráty zlomit.
Pak - a bylo to rychlé,
vše ztratilo směr,
z koule byla krychle,
dávej nebo ber.
Bílá místa v paměti
mají svoji váhu
ty minuty nedám ti,
dík za tvoji snahu.
Varovný prst osudu
jen zrychlil rytmus dechu,
pro tentokrát!!!
příště radši nebudu
žít z vzpomínek a vzdechů...