Anotace: jen takovej postřeh
Tak jsem také v tom dnešním shonu,
chvilku sobě udělal,
navštívil místo-řekněme tak tomu,
co jistě má tak každý rád.
Dvě ženy tam pro mne byly,
jim jsem se byl oddávat,
já těšil jsem se na tu chvíli,
co se mnou chtějí udělat.
Čekal já tam v rozechvění,
až i na mne přijde čas,
až mě pozvou - zavolají,
na ty hrátky co po týdnu mám já zas.
Když pak jsem byl pozván dále,
na tu chvíli radosti,
nebyly tam žádné židle,
jen lůžko uprostřed místnosti.
Do polohy pololeže,
jsem tělo své já odložil,
sklenku vody – po ruce levé,
no to je bezva pohodlí.
Bryndáček mě uvázaly,
hezky mašlí pod krkem,
to prý aby šaty netrpěly,
tím dalším jejich zákrokem.
Napjatě jsem já zíral,
na ty jejich přípravy,
kapesník pro jistotu si také vyndal,
pro všechny další případy.
Mučítko tak jedna vzala,
jemně něžně do ruky,
lektvar do něj pak nasála,
druhá mi ho pak píchla do (hu..)pusy.
V úžasu tak chvilku němém,
na lůžku mě nechaly,
a po svačince posilněné,
pak se mnou co chtěly si dělaly.
Otevřít já ústa musel,
už nebylo mi pomoci,
hlavu přimáčkly mi jedny ruce,
a druhé zub mi trhaly.
Netrvalo to tak dlouho,
ta rozkoš byla rázem pryč,
teď v puse mám já další prázdno,
a za týden tam pak bude ještě víc.
Těším se.
Ze zubařů mám vítr... na ZDŠ jsem chronicky zdrhala už z čekárny... museli mě pak doprovázet rodiče... ;-)
Ale dnes jsem vzorná pacientka, mám hodného doktora (potřebuji si o zásahu nejdřív povídat...) ;-))
06.04.2007 15:11:00 | Levandule
chi chi... já čekala co se z toho vyklube! A on to zoubek!!! Tak ať to příští týden nebolíííí!
01.03.2007 13:09:00 | Dalimila