Ukolébavka
Ukolébavka
Anotace: Zůstali stát tváře,
Zůstali stát tváře,
pod kořistí v přepychu.
Přivítal jsem poslední
průvan v ranní trávě
a zůstal jen chrám zahalen
rouchem v kontinuálním
tichu.
Světla na ulicích velkoměst
růžovkastě mění svůj podtón
ve večerním šeru ...
a když kráčím
ruka v ruce,
hudba a sluch ...
...ona už nikdy neuvidí,
nepomine a neucítí...
...okna dubových srubů
rozevřené dokořán...
Promrhal jsem roky,
sypáním si soli do
svých ran.
Jakoby se zde zbytečně
hemžilo hejno kroužících
se vran.
Čmáral si poslední vzpomínku ...
...která se rozutíkala do neznáma.
Svět je malý, dokonalý,
někdy mi pozvolna rozjímá
představa, že vidím višňové sady
...a jejich nádech trpkosti.
Mordovaný v osamělosti,
prolévám poslední vývar
zlosti.
Už mnoho bohužel zla se zrodilo,
skoro mě to z balancéru
shodilo...
...jenže tyto urgenty jsou překrátké,
roztavil jsem voskovou pečeť ...
... poslední lahve při vývrtce.
Vícha, veltlín, vodka ...
vždyť víš, že tímto časem je již
dávno tečka...?
...a benzenové okruhy mají
své protilátky,
už vím, že
i tento požitek mi je
příliš krátký.
Další kontrakce se zrodí a dokola budoucnost novou éru zplodí.
Juraj Zavodsky....read more on my personal web page on fb "Poezia duša vody"
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Sú tam gramatické chyby pretože som slovák a preložil som to do českého jazyka, originá:
Ostali stáť tváre,
pod korisťou v prepychu.
Privítal som posledný
prievan v rannej tráve
a zostal len chrám zahalený
rúchom v kontinuálnom
tichu.
Svetlá na uliciach veľkomiest
ružovkasto menia svoj podtieň
vo večernom šere...
a keď kráčam
ruka v ruke,
hudba a sluch...
...ona už nikdy neuvidí,
nepominie a neucíti...
...okná dubových zrubov
rozovreté dokorán...
Premrhal som roky,
sypaním si soli do
svojich rán.
Akoby sa tu zbytočne
hemžil kŕdeľ krúžiacich
sa vrán.
Čmáral si poslednú spomienku...
...ktorá sa rozutekala do neznáma.
Svet je malý, dokonalý,
niekedy mi pozvoľna rozjíma
predstava, že vidím višňové sady
...a ich nádych trpkosti.
Mordovaný v osamelosti,
prelievam posledný vývar
zlosti.
Už veľa, žiaľ, zla sa zrodilo,
skoro ma to z balanséra
zhodilo...
...lenže tieto urgenty sú prikrátke,
roztavil som voskovú pečať...
...poslednej fľaše pri vývrtke.
Viecha, veltlín, vodka...
veď vieš, že týmto časom je už
dávno bodka...?
...a benzénové okruhy majú
svoje protilátky,
už viem, že
aj tento pôžitok mi je
prikrátky.
Ďalšia kontrakcia sa zrodí a dookola
budúcnosť novú éru splodí
...
No áno je to možné zo skutočného vnútra to napísanie nie je...
28.08.2019 10:23:38 | LiquidSoul
Promrhal jsem roky, sypáním si soli do svých ran.
Jakoby se zde zbytečně hemžilo hejno kroužících se vran... - plus také např.první věta je strašidelná. (zřejmě i s hrubkou nebo nerozumím)
Je tu snaha vyříct něco poetického, která ale není podložená vnitřním prožitkem, zřejmě ani prožitkem prázdnoty, jen skutečně prázdnotou. Proto básník sahá po známých frázích (promarněné roky, sůl do ran, hejno vran) které nevystihují nic, ani k sobě nejsou kompatibilní, někdy ani nejsou použité správně (hejno vran se nehemží, spíš vrány). Nepřekvapí proto v závěru citovaný zdroj, ano báseň je patrně celá inspirovaná "zvenku".
Není známý žádný recept jak zbavit básníka zvenčí nachytaného balastu a přimět ho obrátit svůj pohled dovnitř, skutečně do sebe a skutečně prostě promluvit. Když se to podaří mají oba vyhráno, básník i dílo.
(mnohá místa jsou sama o sobě dobrá, líbí se mi např. "tyto urgenty")
27.08.2019 07:14:56 | Karel Koryntka
