Nad ránem

Bylo brzké ráno
Na dva prsty před rozbřeskem
Zábradlí mokrá od rosy
a mlha visela
půl druhého lokte nad zemí


Míjel jsem náš kostel
když vtom cosi zastínilo
mdlé světlo pouliční lampy
Zvedl jsem oči a spatřil ve vzduchu
kamenného cherubína


Mával křídly velmi strnule
Na kočičí hlavy s tichým šelestem
jak šepot podzimního větru
v korunách línajících jírovců
dopadaly úlomky mramoru


Přistál ztěžka na zídku
Kámen zaduněl o kámen
Odřená, rozbitá kolena
Tvář dosud bez výrazu
zčeřil záchvěv studu a žalu


Odvrátil jsem taktně zrak
a zabloudil jím k průčelí chrámu
Ve výklenku nad portálem
S křídly ke zdi přibitými
Zmítala sebou bílá holubička


To předjitří mi vyvrátilo
všechno, co nám odpradávna tvrdí
I kameny mají city
I andělé hřeší závistí
Zvonicí trpce probleskl den...