Samota
Samota
Půlnoční obloha, osamělý chrám.
Stojím tu před ním a jsem zcela sám.
Pocity samoty, převládají ve mně.
Slzy rosy stékají věrně.
Čekajíc na anděla, co zvedne mě vzhůru.
Nevím jak jinak popsat mou touhu.
Osvobození a doprovod životem.
Tohle je to, co všichni chcem.
Bolest si neseme, každičký jedinec.
Ne každý je nepřítel, ale ani spojenec.
Proto stojím tu sám a přemýšlím nad osudem.
Zda-li my lidé tu ještě chvíli pobudem.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
správně "čekaje" na anděla
Pořád ten samý problém a úskalí když básník (vlivem internetu, kde klikáním všechno lze) sestavuje báseň o jakémkoliv pocitu, který osobně nezná ale tuší že zaujme. Tak použije všechny termíny, které k tématu náleží, podobně jako když google vychrlí odkazy. Půlnoc, chrám, samota, pocity, anděl, touha, život, bolest atd .. ale ani jeden z není živý, všechny strnulé jsou jak panáci z výlohy.
Protože samotu dobře neznáme, nejsme schopni o ní psát. Vyšla jen reklama na samotu, představa o samotě z hlavy básníka, který zná především nudu.
Piš příště o nudě nebo něčem blízkém.
13.10.2019 09:01:42 | Karel Koryntka
Děkuji za názor, avšak každý píše o tom co cítí. Být vámi zkusil bych třeba hledat v textu podtext, co tím vlastně básník chtěl říci. Říkáte, že nevím nic o samotě, avšak já vyrůstám v době, kdy se člověk cítí sám i mezi tisíci lidmi.
13.10.2019 09:26:14 | Notimportant
