Mám v domě plno
Nepořádku a špíny
Věci žebrají
O pár mincí
Mého času
Abych je opravil
Když se podívám do peněženky
Rychle jí zase zavřu
Než se z ní vykutálí
Kilometry
Ve vitríně rozbité sklenice
Zlomených srdcí
Šatník přetéká
Už se tam nevejde
Žádný zážitek
Ložnice připomíná řeznictví
Na hácích těl
Visí prsy i pohlaví
To už se do domu
Nevejde žádný okamžik
Vyprošťuje mě bič slunce
Vyhání pod cukr
Modři oblohy
Z jabloní v zahradě
Trčí neprořezané šlahouny
Větve se lámou
Pod zátěží úrody
Nábojů adrenalinu
Vrána kráká:
„spát, spát, spát“
Za plotem
Upoutá mou pozornost
Uschlá lipová alej
Dotýkám se kmenů
V každém z nich cítím
Uvězněné sochy
Vysněných těl
Alej vroubí
Řeku testosteronu
Která se co nevidět
Vylije z břehů
Na každém kilometru
Kávová lžička endorfinu
Než se objeví chudý dům
Mé sestry
Ozářené ochočeným světlem
S prořezanými jabloněmi
S úrodou v muničáku
Se zaměstnanými věcmi
Se zamčenou ložnicí
A bez vitríny
U tebe si člověk počte, ST*
29.10.2019 09:52:41 | Kapka
Bylo by mi příjemnější to vyjádřit méně vykřičeně. Kdyby to byla hudba, stáhnul bych hlasitost.
29.10.2019 11:01:52 | Kaj