Dědictví

Strýc Podzim
Se ve svém stěžování
Na prolezlost smrtí rozhodl
Že mi předá živnost

Když jsme přišli na hřbitov
Byl díky podzimnímu kvítí
Nejbarevnější částí
Šedivého města
Cítil jsem se jako postižený
Na kolorterapii

Sestrami byly stromy
S odvážnými přelivy
Vlnily se nad hroby

Za zdí na třešni
Visely za hubičky
Sardinky jako na Lofotech

Strýc bral do rukou
Mrtvá těla
Ukazoval mi, co mám udělat
Až umře

Dotýkal jsem se těl
Zabaloval je
Čekal jsem
Co mi začne vadit

Nevadily mi jejich smrti
Ale nemohl jsem se
Dotýkat sám sebe
Ve vaně v koupelně

Nemohl jsem se
Dotýkat své ženy
V posteli v ložnici

Dotýkal jsem se pohledem
Těl chodců na ulici
Představoval si je
Jako nebožtíky

Starší lidé
Se nutili do radosti
Protože věděli
Že už to nemohou odkládat


Šel jsem se podívat
Do nemocnice
Tady to všechno začíná
Zde se svíčky na dortu
Proměňují v majáčky sanitek


Díval jsem se do obličejů
Lidí, kteří se budou nechat řezat
Smutné obličeje
Mezi sochami radosti

Ženy v bílých pláštích
Mi připadaly
Jako poslední možné
Dárkyně rozkoše

Nevěděl jsem
Zda se mám nechat zapsat
Do listu čekatelů
Na tuto transplantaci

V šeru před nemocnicí
Jsem zaslechl hospodský hukot
Setkal jsem se tam s alkoholem
Parťákem funebráků
Připil jsem si s ním
Na možná poslední večer

Nemohl jsem pochopit
Jak to strýc všechno prožil

Opilý ve tmě
Jsem začal hledat štědřenec
Ptal se na barvu
Jeho listí v této době
Těšil se
Až rozsvítí jaro