Pod tíhou myšlenky,
umazán od rtěnky,
procházím nad řekou,
svou cestou dalekou.
Odcházím od tebe,
v žilách mě mrazí.
Nejdu teď do nebe,
byli jsme nazí.
Pod botou utíká,
svědomí kritika.
Zůstává v zádech,
svědomí nádech.
Vylétli z hnízda,
pekelná jízda,
Teď zmoklí se vrací,
a v sobě se ztrácí.
Mláďata noci,
co hledají teplo domova,
na své sny močí,
Ohřejí se a půjdou zas od znova.