Útěk

Nohy těžknou, ruce bolí, dech již je zkrácen,
mezi zdmi paniky s bolestí uzavřen.
Zahlcen temnotou s odleskem bídy,
s bledostí ve tvaři až barvy křídy.
Přítomnost je již příliš smutná,
Volba útěku je nutná.
Snů tvých všech osud je vrah,
nutí tě polykat prach.
Navzdory životu naplněn strachem,
s hořkostí pocitu zatížen pachem.
Křik šířic se hlavou,duši víc svírá,
nemaje konce jak bezedná díra.
Tlak v žilách stoupajíc paniku dál šíří,
Jeho tempo říkajíc, vše ke dnu míří.
Úsudek z útrob se valící,
stává se timto nebezpečným.
Jak Ikaros na nebi plachtící,
s osudem zpečetěným.
Není konce všech tvých dní,
Vždyť naděje umírá poslední.