Život jako kytarové struny

Život jako kytarové struny,
šťastný ten kdo na ně umí...

HRÁT si...

V tmavém koutě místnosti,
mezi čtyřmi stěnami.
Těsně v jejich blízkosti,
kytara s šesti strunami.

A já ji vidím... celou

V jejím lesklém těle, měsíc se odráží,
ruka po ní sahá, struny lehce rozdráždí

A já to slyším... všechno

Každý její tón je zahalená věta,
kdo ví co promlouvá...?
To ona zná všechna tajemství světa,
že osud jen máloco omlouvá...

A já to cítím... silně

Její struny napnuté rezonují,
chvějí se touhou,
promluvit k Tobě slovy co imponují,
být plně volný, aspoň na chvíli pouhou...

A já to vnímám.... plně

Když prsty s lehkostí přejíždí po pražcích,
jako ten vlak z dálek, co tajemství skrývá.
V tóninách, těch tajemných, zahalených strážcích,
radost, hrdost, bolest, láska i vztek ukrytý bývá.

A já to prožívám... velmi

Stačí jen naladit a prožít tu nádheru,
všech pocitů krás, co v každém se prohání.
Prožít si svobodu, či uvěznění v kráteru,
než samotný život zase nás vymaní...