Pochyby

Po cestách toulám se
životem ve hvězdách,
býval jsem šimpanzem,
s zálibou v nevěstách.

Teď zase nemůžu spát,
vítr mi v mysli spílá,
sebe jsem musel se vzdát,
vzpomínky jsou jen díra.

Hledám své místo,
svou niku kde smysl budu mít,
v souladu a v hlavě čisto,
bez pochyb moci znovu žít.

Snad je to jenom přeháňka,
co bortí mé naskládané kamení,
slzy rozmazleného mamánka,
schované v rezavém brnění.