Anotace: Nějak mi došlo že lidé jen ze strachu smrti působí jako by pro společnou věc a z ohleduplnosti dodržovali takto masově nějaké určené pravidlo. Většinou by na to každý kašlal a v TV by ještě radili jak pravidla obejít. Teď však jde snad i o život tak působ
Lidé se bojí,
proto ta pokora.
Zas kůži svojí,
chrání furt dokola.
Zaseklí v proudu,
času a pravidel.
Brouzdaj rodnou hroudu,
s vizáží strašidel.
Není to souznění,
jen cítí možné zlo.
K otroctví zrozeni,
víc se nepovedlo.
Působí jednotně národní kvádr,
však iluze to je pod bičem.
Málokdo je společné věci kádr,
většinou každý sám sobě jen chráničem.
18.03.2020 15:31:19 jenommarie
Vždy člověk od člověka, ve všem.
Vždy vzniknou a nabalí se určité podivnosti,
nad kterými se nemá cenu ani pozastavovat.
Kroutime nad tím hlavou nevěřícně, ale co jiného.
Důležitý bude celek.
Ať se dodržují určitá pravidla, to hlavně. ;-)
18.03.2020 10:37:27 Lighter
O lidech se nejvíc dozvíš, když jsou pod tlakem. Ale častěji něco špatného...roušky jsou v pohodě, lidé jsou problém.
18.03.2020 10:45:18 petrzal
Problém s rouškami nemám, jen mi vadí že to ve většině případů není ohleduplnost nebo zodpovědnost ale prostý strach, že by mohli umřít.
18.03.2020 11:23:14 Lighter
Do hlavy sice lidem nevidím, ale řekl bych, že je to akční ale krátkodobý postoj- "modní"status ze sociálních médií; je přece lepší říkat, jak pozitivně jsme náhle soudržní a ohleduplní a "šijeme si roušky", než si přiznat, že jsme se začali prostě víc bát. Protože ohrožení jsou nejvíc nemocní a starší lidé nad 65, takže menšina, které se ještě nikdo nezeptal, jak se cítí. Ale třeba se pletu, to bych rád...