Odnesli koťátko
bezmocné holátko
do houští k potoku.
Překáželo.
Hlásek jak zoufání
třepil se ve stráni,
dokud se nesetmělo
Z nebe se snesl sníh
mráz přijel na saních
usnulo tiše v krátku.
Očka dvě studánky
umrzlé moldánky
země mu ulehčí,
nekřtěňátku
Na jaře v houštině
z kostřičky ve hlíně
vykvete lomikámen.
Vítr tu zafičí
nad duší kočičí
šeptne amen
Nikdy bych nemohla utopit kotě. Ty potvůrky jsou nám tak podobné... Právě tou duší.
06.03.2007 20:40:00 | lidus
mně se líbí ta "duše kočičí"... protože si myslím, že zvířata opravdu Mají duši...
06.03.2007 19:42:00 | prostějanek