Světlota

Do kůže se mlha vpíjí,
záludná jak klubko zmijí.
Do tmy svou tvář schovává,
měsíc a snů představa.

Ráno vidím co jiní nevidí,
světlo co přijde a vstoupí do lidí.
Jasnota přichází svit je tu,
vzhlížím vstříc novému úsvitu.

Koloběhem vězněn jsem
přec otevřený světům všem.
V prostoru kde jsem umístěn,
zvěstuji denní radost všem.