Mitote

Mitote

Anotace: Based On A True Story.

Mitote ... je jako ztracená a možná zapomenutá láska
#adinfinitum #adnauseam

Jsem jako vlna, divoká a zpěněná, jsem nezkrocená a hluboká voda a hluboký oceán. A tak poslouchám noční šumění ve mě, všechny ty pradávné a archetypální zvuky a pomalu se probouzím v oblacích božských částic a pozoruju tě, jak sedíš na schodech a jak se bosýma nohama dotýkáš mechu, který prorůstá prasklinkami v kamenech a jak se prsty zapíráš o okraje schodů.

Bylo předjaří a já se na tebe díval zespodu a čekal na vhodný okamžik, kdy se zapomeneš a pootevřeš se ve stehnech.

Jsem jako vesmír, rozpínám se a pluju, tepám a jiskřím pohybem všech částiček ve mě, vznáším se a pulzuju, stávám se tou nejdokonalejší verzí sám sebe, stávám se prototypem Boha, tvůrcem všech myšlenek a energie slov. Zářím světelnou rychlostí k pravdě a k Tobě.

Bylo jaro a květy vybuchovaly jako zářící komety přímo před mýma očima, točil jsem se ve spirále těsně nad Zemí, levitoval jsem a zhluboka se nadechoval, bál jsem se a doufal, že přichází to nové a dobré.

Poslouchal jsem ptáky a díval se do vody, byla mělká a na dně byly vidět oblázky. Myslel jsem na tebe, vzpomínal jsem, vracely se mi obrazy na všechno to světlo a tmu, na chvíle s tebou, na hemžení lidí kolem nás, na bráchu a na vaše psy.

Bylo jaro a ty jsi se mi zdála jako sen, tak vzdálená ... má Večernice. Přál jsem si naplnit tě stříbrnými hvězdami, korunou plodů mé lásky. Bylo jaro, byl čas pohádek čtených po nocích z knížek a ty jsi měla v mém srdci stále pevné místo. Bylo to podivný, ale pořád a ještě krásný. Vracelo se to. Nechal jsem to plynout dál.

A včely létaly a já je poslouchal, a šuměly stejně tak jako ty, když jsem poslouchal vesmír v tobě, když jsme si spolu povídali, když jsme spolu plánovali adoptovat malou holčičku.

Vzývala jsi mě ohněm a slovem a vodou a ochránci ve větru, tichem a ševelením listů, září Slunce a horkým Sluncem, jiskřila jsi, světélkovala a potichu se vracela do mého života.

Darovala jsi mi svobodu a nechala mě znovuzrodit se, nechala jsi mě jít a odejít a ztratit se v obzoru a na obzoru osamělých nocí.


Děkuju vlkovi a hadovi ve mě, Rok Kovové krysy 2020
Autor Marek Lučin, 17.05.2020
Přečteno 145x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí