dnešní den
propadl nebem
úměrně milosti svých hrází
rozpitá hostie roviny
chutnala po hlíně;
v polích se točí boží muka
krajina náhle lichá
se vmáčkla do trnitých korun
mezi jitřenky
a začal padat déšť
na místo ticha
..
přítomnost drkotá
stažená do pražců;
za prsty úsvitu
a z hadrového těla
se snáší bílá
do sítí stop
psi táhnou vylovené slunce přes řeku
z nebe padá hořká hladina
dlaněmi vzhůru
na každém doteku
..
z polí lze krást
na prstech vichřice
zbytky korun
a odstavce ticha
do otevřených brázd
prašivá mi dýchla
popel měsíce;
na hrotech palisád
v zaklíněné zemi
zrodil se den
nahý a němý
..některé dny jsou jako křepelčí vejce v šedomodrém aspiku...:-D* ST*
13.06.2020 23:41:38 | Frr
..v šedomodrém aspiku nostalgie
14.06.2020 16:45:46 | vojtěška
ANO... tak se rodí den z básně!
**
13.06.2020 18:54:32 | JC senior
Krásná báseň a ta přirovnání jsou zkrátka úchvatná...tolik hluboké *ST ;-)
11.06.2020 09:16:04 | jenommarie
Wau vojtěško... :)
11.06.2020 01:11:34 | Isla
díky za tvé citlivé periskopy obraznosti
14.06.2020 19:26:39 | vojtěška
Ti psi mne zaujali.. super, Vojtěško
10.06.2020 21:56:59 | Knoflík