Vlk v rouše beránčím

Stín noci minulé
stéká tu po kapkách,
jak vlk v rouše beránčím,
opouští mou skrýš.

Zjizvená zápěstí
tonou si v temnotách,
jen němou vzpomínkou,
stala se po letech, vždyť víš.

Usínám v bolestech,
nečekám vykoupení,
kdo mohl by pochopit,
zraněnou duši?

Za pět minut dvanáct,
přichází pohlazení,
v polštářích zmačkaných,
nasáklých krví.

Jak vlk v rouše beránčím,
opouštíš mou skrýš.