Ráno

Šťastné je žít bez rozumu
a rána tupá tolik jsou.
Mysl prostá od průzkumů,
bez myšlenek co tak řvou.

To čas je mého ladění,
rovnání emocí bez pout.
Snad jen únavou trochu zraněni,
s čistým srdcem do dne vyplout.

Odhodlání a v očích sny,
pod drzým čelem chóry křičí.
Zlomím tento i další dny,
jsem ten co problémy ničí.

Samotná postava na peróně,
kde světlo ředí tmu noci.
Zdaleka nemám po sezóně,
jen nebýt nasrán - to chci.