Maková duše

Když vítr foukne makovým polem,
Smutnou píseň zazpívají makovice,
Zbloudilé duše letící kolem,
Začnou tesknit ještě více.

Když z unavené panenky,
Co maková zrnka sbírá,
Stane se kostra stařenky,
Zůstane po ní na poli díra.

Když opium získají,
Dopřejí  zbloudilcům klid,
Panenky výskají,
Že bude jim na chvilku líp.

Dušičky zbloudilé,
Se sdružují u maku,
Příznaky nemilé,
Ty mají na háku.

Avšak jedné duši nestačí,
Opium a umělé radosti,
Chce poznat i krásy jinačí,
Ale s tím přichází i starosti.

Začala putovat a světem létat,
Poznala lásku, která změnila se ve zlo,
Rozhodla se sny své ze stolu smetat,
Znovu předala opiu svéprávnosti žezlo...