Deru peří.

Deru peří.

Kdo nevěří,
ať v ústrety běží.

Je to rituál.
Zvyk předků
bez zmatků.

Klid bez poplatků.
Hospodářství
na výměnku.

Na pohádky,
ať se stále věří.
Jsem Máří.
Deru peří.

Teplá bude peřina.
Závidět mi bude
celá dědina.

A teplou peřinu mít
je jmění veliké.
Nevěříte?
Babiček se zeptejte!

A k tomu všemu přidám pohádku.
Umím vyprávět i pozpátku.
Bude se líbit holátku!
Přidám jednu kočičí!
Ta je nejsladší.
Jako med!

Vyprávím jí hned!
Šla kočička na vandr.
Kocourek jí potkal,
byl to škrt.

Doma si pak stěžovala,
že se od něj nenapapala.

Všude dobře,
doma nejlíp.
To ví každá kočička,
kde nejlepšího je mlíčka.

A tak naše kočička,
řekla si,
ve světě mi nikdo nepochválí kožíšek
a u paničky je každý den jako
krásný ježíšek.

Moje, milá panička,
praví moudrá kočička,
občas klopí víčka,
kde já zas byla,
kde jsem se v noci zatoulala
a celou noc se neukázala.
Jsem prostě kočička
a i nezbednou mě miluje panička.

To je konec pohádky.
A kočička se na ní směje
i s dalšími zvířátky.