Chladně měsíc na mě shlíží,
apaticky tupý svit.
Víčka se mě stále klíží,
ještě chvilku chtěl bych snít.
Květy barvu ztrácí ve tmě,
předzvěst prvních chladných vrahů.
Znáš li slunce prosím veď mě,
poraď mi pár dobrých tahů.
Mlhou teplo utíká mi,
z těla láskou hořícího.
Oči vlhnou pod slzami,
rána krutě osobního.
Pryč jsou vůně včelích světů,
co cestou mysl opíjí.
Barbucha chce cigaretu,
a z vděčnosti zabíjí.
Se změnami se srovnáváme každý den,
proč podzimní čas je jimi tolik zahalen.
Snad chceme jenom déle spát a snít
do klubka svojí duši zabalit.
Víš..ale uvnitř to hřeje
stále tam svítí Slunce..
usměj se a řekni si..
že máš se dobře;). *ST;)
01.10.2020 13:08:06 | jenommarie
Jj já se skoro pořád usmívám
navzdory nepřízni okolí.
Slzy smutku ve tváři nemívám,
na duši nic mě nebolí :-)
01.10.2020 14:08:24 | petrzal