Vypila jsem si čaj z rakytníku.

Anotace: Ze sbírky Raketa letí 2020. Tato básnička byla sepsána ráno a jedná se opět o velmi osobní básničku a mluvit jsem tam nechala také svojí kočičku.

Vypila jsem si čaj z rakytníku.
Ať mi chutnáš, ty rohlíku.

Pak jsem si sedla u televize.
Smutná vize.
Píši tedy stroze.

Dokument o prázdných domech.
Kdy a kde bude o prázdných lidech?

Ten a ten dům určený k demolici.
Smutku, uteč přes ulici!
Je to jak chytit rybu na udici.

A konec bez fanfáry.
Jsem truchlící.
Včera byl svátek bez parády.

Hlavně ty kočičko, nestrkej nikam ocásek.
Museli by Ti ho amputovat!
A už nešel by nazpátek dodat.

Tak zaryjeme drápy do všech koutů.
Já a ty.
Usmějeme se do sloty.

A vymňoukáme si kus světa,
kde bude usměvavá omeleta.

A zazpíváme píseň pro ztracené duše.
Svět není krabička cigaret.
Ani polní lazaret!

Já už to skoro neumím.
Stále a stále splín.

Kočičko, jak krásné je,
že pohladit Tě smím.
Tak krásný den
a kočičkový rým!