Anotace: V severním Norsku, zima 2019.
Vzdálená světla
Rozdmýchávají mikroiluze naděje
Které se třpytí v nekonečné mlze a náhle ztrácí svůj tvar
Rozplývají se do nicoty a já se jich snažím zoufale držet
Prsty pročesávají bývalé možnosti
Roztouženě modelují oázy z poddajných fatamorgán
A já se stále dívám jiným směrem
Prázdný, nikoliv tichý
Sladká jistota moci
Světlo vyplní vše, k čemu svolí prostor