Stin

Anotace: Nedělní chvilka poezie

V šeru pouliční lampy,

zahlédl jsem něčí stín,

tam dole kousek od Kampy,

u krámku plných kopretin.

 

Stín jenž stínem vlastně není,

jen lístky kopretin bělostné

dávají mému srdci znamení,

že ustálo období žalostné.

 

Stín jenž stínem vlastně není

já zahlédl jsem její tvář,

v srdci jak v krbu zahoření,

začal jsem číst lásky slabikář.

 

Jak dítě učí se číst první slůvka,

I já učím se v nové knize číst,

zde je háček, čárka, vsuvka,

                                                  vše nové je, jak bílý nepopsaný list.

 

  Jak bílý nepopsaný list,

jsou okvětní lístky kopretin,

jen láskou je si člověk jist,

když prvně zahlédl u Kampy její stín.......