Vábení k odjezdu

Vábení k odjezdu

Všechny vlaky

se slézají k mému městu

jako housenky k zelí

 

Chtějí do labyrintu

jeho ulic a uliček

které už znám

jak své boty

 

Jen jeden vlak

se chystá

vyjet z města ven

 

Koloťuk s dlouhým kladivem

cinká do ocelových obručí

na litinových kolech

 

Motor lokomotivy

vrčí v nepravidelném rytmu

 

Na všech vagónech

i na lokomotivě

je můj podpis

 

Jen jeden z vagónů

temně modrý

nese Tvé cizokrajné jméno

voní dálkami

 

Na příhraničním nádraží

ho připojí k podobným vagónům

a exotické lokomotivě

 

Pro svůj

neodpovídající doklad

tam vystoupím

budu pokračovat pěšky

 

Budou mě prozrazovat

šlépěje otisknuté

do sněhu tvé nevinnosti?

 

Bude mě zrazovat

bláto Tvé nerudnosti?

 

Budu klouzat

po ledu tvého chladu?

 

Nebo mě skryješ

ve vlnící se trávě

svého přijetí?

 

Uvidím tramvaje

ve Tvém městě?

 

Budu se moci

učit Tvému jazyku

abych mohl být Tvé zemi užitečný?

Autor Kaj, 22.12.2020
Přečteno 108x
Tipy 7
Poslední tipující: Emily Říhová, Psavec, jenommarie, ARNOKULT, mkinka
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Milý Šerý, díky. V krajině ženy se ocitáme nejprve jako turisté a hosté. Když setrváváme delší dobu, stáváme se svědky a účastníky všedních dní a krizí. Pro některé ženy nepřestaneme být naplaveninami a přistěhovalci. Je hezká představa, že jsou místa, kde je pro nás připravena židle.

22.12.2020 21:07:36 | Kaj

Až v krizích a všedních dnů poznáme. Jak přijme cizí kraj neznámé.
Jako host a turista ještě vítán. Ale dnešních imigrantských náplavám, už často chybí židle u stolů.

22.12.2020 20:51:26 | šerý

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí