Není čas.

Není čas na básnění.
Přešla jsem červenou.
A auto se na mě dívalo
jako na holku praštěnou.

Já vím.
Cesta moje bláznivá.
Kdy padne šestka?
Nejsem kouzelník dneška.

A tak se dívám na sebe.
Co vlastně dělám dneska?
Tak ať je za mnou krásná tečka!
A bere mě ta lidská smečka?

Není čas na básnění.
Občas úsměv rozdávám.
Bez povzdechů
se nevzdávám.

Jsem pro lidi
a těm překlepy nevadí.
A tak píšu v tom lidském zmatku básničku
a dávám sílu každičkému srdíčku.
Já vše beru z větru, deště, lístečku.

A prostě píšu
a hraji si na malou holčičku.
A místo tečky,
dělám dvojtečku
a hladím kočičku.