Cesta

Cestu středem města,
ozařuje pouliční hvězda.
Kostky jsou jak hlavy kočičí,
jedna po druhé se opičí.

Vidím ve větvích temné stíny,
to ptáci se v hnízdě líhli.
V dáli té pouliční záře,
vybarvují se chmury tulákovi tváře.

Čím vším si asi prošel,
než cestu svou našel.
Špatné vzezření ho provází,
i přesto štěstí ve světě nachází.

Dál na cestu se vydává,
svůj boj jen tak nevzdává.
Usměje se a plácne si s nadějí,
našel v ní, co jiní dlouze hledají.