Koneckonců

zůstaň sedět muško
upletu ti gilotinu
(ze vzpomínek)

neboj se tančit
pod tím bílý stropem

máme oba co jsme chtěli

samotu

dobrovolně krvavým flekem
limitovaná nezávislost

naše světy jsou koneckonců naruby
díváš se na mě hlavou dolů

přece nezačnem strachy zvracet
i konec se dá nějak zvládnout
(sedni už, hudba zmlkla, nelítej zběsile, neboj, no tak...)

s plácačkou jemně našlapuju
po rozlehlém opuštěném
gauči

jsi jediná
na koho se můžu vrhnout
promiň