Zapomnění

Sedíme teď spolu mlčky,

jak dvě slova bez pomlčky,

jak dvě slova bez zbarvení,

láska je pryč a vše se mění.

 

Láska ztratila se již je pryč,

od vrátek zahodila jsi ten klíč, 

sedíme teď spolu, ale v jiném čase,

vyřčená slova zdají se být bezhlasé.

 

Slova a výtky jak ostří nože,

proč nejdou vrátit, ach bože,

proč zraňují a v srdci bolí,

byl tu a je stále pouze pro ní.

 

Je tu stále, leč v osamění,

ten koho miloval již náhle není,

její ústa uzamčená v tichu,

jak moc schází noci plné hříchu.

 

Pryč je splynutí těch dvou duší,

vzdechy jenž smutné ticho přehluší,

teplou dlaní něžné pohlazení,

doteky, polibky a lásky okouzlení,

to vše již upadlo v zapomnění.....