Z jizvené tváře vyčetl jsem jeho život,
byl člověk z lásky stvořený,
nyní sedí, pije pívo,
životem je zmožený.
Utře pěnu z mastných vousů,
usměje se zříceninou chrupu,
místo vlasů kousky rousů,
na čtení používá lupu.
Je jen nuzák co leží u popelnic,
krysy jsou jeho zvířenou,
nemá auto, prachy, nic,
jen touhu žít bezbřehou.
Nikdo neví čím v životě byl,
nikdo nezná jeho osud,
možná by jsi se podivil,
nevyhánějme ho odsud.
jj máš pech jednoho bezdomovce sem znal byl to správný chlap jen ho se rozved žena ho vyhodila ,a stal se bez domova a každý ho bral jako odpad.přitom ten chlap byl 10let policajt jezdil po světě autobusem jen špatně dopad.nedávno ho nějací smrdi ukopali a umřel... tak rozumím tvojí básní a hodně lidí by se mělo zamyslet nad ní a pak možná nad sebou ...
12.03.2007 20:30:00 | Chonglee