Sám se sebou

Mám pečeť filtru na rtu,
vdechuji šedá slova tabáku.
Na stůl pokládám další kartu,
smlouva tichá bez diváků.

Ve stínu stromu nad řekou,
mlha mi padá na bedra.
Andělé ti nic neřeknou,
by nálada se nezvedla.

Sleduji ten času proud,
jen něco přinese hned odnáší.
Na všechno chci si vzpomenout,
však ve stáří jsem rubáši.

Kam já jen pluji co mě čeká,
proč sakra zase kouřím?
Spoustu dotazů padá na člověka,
v bláznovství se znovu bouřím.

Odlétne kometa z mých prstů,
zrak zvednu k nebi - odcházím.
Smířen se obsahem osudu listů,
sám sebe víc už nesrážím.